Drž si svoji bublinu

30. dubna 2017 v 22:47 | Mudroočka |  téma týdne
Vždycky něčemu uvěříme. Necháváme se ovlivňovat cizími názory, chováme se podle okolí.
To nejhorší ale přijde, když u toho všeho zapomeneme být sami sebou.
Mně se to stalo.
 

Magické / mystické / nadpřirozené

16. dubna 2017 v 13:11 | Mudroočka |  zápisky
Předem bych chtěla upozornit, že nevím, jak to doopravdy je a tohle je čistě můj názor. Někdo to třeba může vidět jinak.

Někdo věří v Boha, někdo v nějaké bytosti, někdo reinkarnaci...

Já nevím, v co z toho věřím, ale vím, že tu něco je.

(více v celém článku)

Why are you crying?

12. dubna 2017 v 20:13 | Mudroočka |  zápisky
Uvědomila jsem si jednu věc: ,,Nemám být proč nešťastná". Poslední dobou jsem na tom byla psychicky dost mizerně (ani nevím proč..:D). A tak jsem si prostě řekla, že teď na tom budu líp (jak prosté, že).

 


Když hvězdy padají a přání se plní...

7. dubna 2017 v 19:55 | Mudroočka |  téma týdne
Tehdy zavíráš oči a říkáš své sny,
tehdy mlčíš a prosíš ony,
aby Ti splnily ta Tvá nevyřčená přání...

Chceš žít,
chceš snít,
chceš mít.

Tečou Ti slzy,
tajně prosíš.
By hvězdy spadly s Tvou vizí
a ty ses usmál...

A ty víš, že jednou se Ti osud nahne
a ta hvězda spadne.

Sbohem, nešťastný osude.

Já se chci smát, to si budu přát

3. dubna 2017 v 21:04 | Mudroočka |  téma týdne
Znáte ten okamžik, kdy padá hvězda a vy zavíráte oči a přeříkáváte svá přání... Pamatujete si ten pocit štěstí. Že TEĎ jste nesmírně blízko ke splnění svých snů... Teď můžete změnit svůj osud. Teď to jde.

Mobil vs. kamarád

28. března 2017 v 21:38 | Mudroočka |  zápisky
Chtěla bych zkusit žít bez mobilu, počítače, wifi. Proč? Protože by to mezi lidmi možná fungovalo lépe. Lidé by radši chodili ven s kamarády. Možná by byli i vnímavější.


Hrdina? nemyslím si...

26. března 2017 v 18:28 | Mudroočka |  téma týdne
V pohádkách je to jasné. Princ zachrání princeznu, je hrdina. Tečka.


Swaplace a já

19. března 2017 v 19:26 | Mudroočka |  zápisky
Ahojky,

blogerka *Mushroom* mě inspirovala k tomu zkusit vyměnit si nějaký swap.

Takže jsem se přihlásila na http://swaplace.com/ a vypsala 2 nabídky.

Kdybyste někdo měl zájem, budu ráda, když se přihlásíte :D.

Zde odkaz na mé dvě nabídky: Třináctka věcí, 5 náušnic

Jsem zaregistrovaná jako MÁĎA.
Pro dnešek vše.

Čauky ;)

Mudroočka

Balet & Já

17. března 2017 v 21:51 | Mudroočka |  zápisky
Čaukýýýýý!

Jak se máte?

Dneska jsem se rozhodla podělit se o svůj plnící se sen. Vždycky jsem si přála tančit na špičkách. No, a sice na nich netančím, ale alespoň na nich stojím. Fotky jsou takovým přehledem od začátků ,,stání na špičkách" až do zítřka, takže bych se měla teoreticky zlepšit, ale kdo ví:D. Jinak bolí to hrozně :-D





PS: více fotek v celém článku

Obsedantně-kompulzivní porucha

14. března 2017 v 22:04 | Mudroočka |  zápisky
Mám OCD (obsedantně-kompulzivní poruchu). Už zase.

Asi se ani není čemu divit. V dnešní době, kdy se pořád někam spěchá, pořád se musí něco zvládat... zkrátka vše je plné toho ,,negativního" stresu.

Poprvé se to u mě objevilo před dvěma lety. Jako krásný vánoční dárek. Tenkrát jsem přestupovala na jinou základku a měla dost dohánění. K tomu jsem chtěla být ,,ta nějlepší" na příčnou flétnu. Měla jsem toho moc a nemohla jsem to unést.
Začala jsem mít strach, aby se flétně něco nestalo. Začala jsem dělat různé ,,rituály", kdy jsem ji kontrolovala.
Ten asi nejhorší okamžik byl, když jsem se v 11h večer konečně jakž takž hrabala do postele. Vysílená po domácích úkolech a přípravě do školy jsem ještě musela uklidit flétnu do skříně. Když jsem flétnu do skříně dala, musela jsem ji pořád vyndavat, dokud nebyl ten ,,správný" okamžik. Byla jsem naprosto vysílená. Skončilo to tím, že přišla mamka a flétnu do skříně hodila.
Pak jsem se s ní zoufale prala a navzájem jsme se doškrábaly.

Pak se to uklidnilo a vrátilo až na konci školního roku, kdy jsem ve škole absolutně nebyla schopna nic dělat. Pořád jsem jen dělala ochranné ,,rituály". Už jsem nemohla ani normálně psát. Musela jsem psát: jedno písmeno psacím, druhé tiskacím, pak dvě psacím, dvě tiskacím, atd. Hroutila jsem se, a tak mamka, že vyhledáme psychiatra.

Hledání se ,,trochu" prodloužilo, a když jsme konečně našly, řekli nám, že prvně musíme k psychologovi a pak až se objednat k nim. K psychologovi jsme se dostali až po 5 měsících. A tak nám řekli: ,,potřebuje psychiatra". Takže jsme čekaly ještě další 3 měsíce. Mezitím se vše strašně zhoršilo a já už nebyla schopna normálně fungovat.

U psychiatra to nebylo tak špatné. Celkem dobře jsem se vypovídala a vybrečela.
Paní psychiatrička tedy, že mi předepíše prášky. Na tom jsme se ale sekly. Já prášky nechtěla, měla jsem z nich strach. ,,Co když to pak nebudu já? Co když mě to změní..." Nikdo mi nevysvětlil, co se se mnou stane, co bude... Řekli mi, že na psychiatrii se chodí kvůli práškům.

Prášky jsme nevzaly a našly jsme jednoho psychologa. Ve třídě se mi kvůli všemu smáli, a tak jsem k tomu psychologovi chodila ráda (mohla jsem se ulít ze školy). Bylo fajn si s někým popovídat, a dokonce se to i zlepšilo, ale... ne nadlouho.

Teď je to asi deset měsíců od posledního setkání. Zase jsem změnila školu (gymnázium), zase toho mám hodně, a zase se to vrací...

Mám strach. Nejen o předměty ,,rituálů". Taky o to, co bude dál. Zhoršuje se to, a jediný plus je, že si to uvědomuju. Problém je v tom, že s tím nedokážu nic udělat. Je to ve mně tak zakořeněné, že to nejde ven.

Strašně se bojím, co bude dál. Bojím se, že přijdu o lidi, kteří pro mě mnoho znamenají. Že mě opustí kamarádka, že...

Já nevím co a jak.

Jediné co vím je, že chci žít, ale to je všechno...



zprostředkovatel obrázku: bing

Kam dál