Hrdina? nemyslím si...

Neděle v 18:28 | Mudroočka |  téma týdne
V pohádkách je to jasné. Princ zachrání princeznu, je hrdina. Tečka.

 

Swaplace a já

19. března 2017 v 19:26 | Mudroočka |  zápisky
Ahojky,

blogerka *Mushroom* mě inspirovala k tomu zkusit vyměnit si nějaký swap.

Takže jsem se přihlásila na http://swaplace.com/ a vypsala 2 nabídky.

Kdybyste někdo měl zájem, budu ráda, když se přihlásíte :D.

Zde odkaz na mé dvě nabídky: Třináctka věcí, 5 náušnic

Jsem zaregistrovaná jako MÁĎA.
Pro dnešek vše.

Čauky ;)

Mudroočka

Balet & Já

17. března 2017 v 21:51 | Mudroočka |  zápisky
Čaukýýýýý!

Jak se máte?

Dneska jsem se rozhodla podělit se o svůj plnící se sen. Vždycky jsem si přála tančit na špičkách. No, a sice na nich netančím, ale alespoň na nich stojím. Fotky jsou takovým přehledem od začátků ,,stání na špičkách" až do zítřka, takže bych se měla teoreticky zlepšit, ale kdo ví:D. Jinak bolí to hrozně :-D





PS: více fotek v celém článku
 


Obsedantně-kompulzivní porucha

14. března 2017 v 22:04 | Mudroočka |  zápisky
Mám OCD (obsedantně-kompulzivní poruchu). Už zase.

Asi se ani není čemu divit. V dnešní době, kdy se pořád někam spěchá, pořád se musí něco zvládat... zkrátka vše je plné toho ,,negativního" stresu.

Poprvé se to u mě objevilo před dvěma lety. Jako krásný vánoční dárek. Tenkrát jsem přestupovala na jinou základku a měla dost dohánění. K tomu jsem chtěla být ,,ta nějlepší" na příčnou flétnu. Měla jsem toho moc a nemohla jsem to unést.
Začala jsem mít strach, aby se flétně něco nestalo. Začala jsem dělat různé ,,rituály", kdy jsem ji kontrolovala.
Ten asi nejhorší okamžik byl, když jsem se v 11h večer konečně jakž takž hrabala do postele. Vysílená po domácích úkolech a přípravě do školy jsem ještě musela uklidit flétnu do skříně. Když jsem flétnu do skříně dala, musela jsem ji pořád vyndavat, dokud nebyl ten ,,správný" okamžik. Byla jsem naprosto vysílená. Skončilo to tím, že přišla mamka a flétnu do skříně hodila.
Pak jsem se s ní zoufale prala a navzájem jsme se doškrábaly.

Pak se to uklidnilo a vrátilo až na konci školního roku, kdy jsem ve škole absolutně nebyla schopna nic dělat. Pořád jsem jen dělala ochranné ,,rituály". Už jsem nemohla ani normálně psát. Musela jsem psát: jedno písmeno psacím, druhé tiskacím, pak dvě psacím, dvě tiskacím, atd. Hroutila jsem se, a tak mamka, že vyhledáme psychiatra.

Hledání se ,,trochu" prodloužilo, a když jsme konečně našly, řekli nám, že prvně musíme k psychologovi a pak až se objednat k nim. K psychologovi jsme se dostali až po 5 měsících. A tak nám řekli: ,,potřebuje psychiatra". Takže jsme čekaly ještě další 3 měsíce. Mezitím se vše strašně zhoršilo a já už nebyla schopna normálně fungovat.

U psychiatra to nebylo tak špatné. Celkem dobře jsem se vypovídala a vybrečela.
Paní psychiatrička tedy, že mi předepíše prášky. Na tom jsme se ale sekly. Já prášky nechtěla, měla jsem z nich strach. ,,Co když to pak nebudu já? Co když mě to změní..." Nikdo mi nevysvětlil, co se se mnou stane, co bude... Řekli mi, že na psychiatrii se chodí kvůli práškům.

Prášky jsme nevzaly a našly jsme jednoho psychologa. Ve třídě se mi kvůli všemu smáli, a tak jsem k tomu psychologovi chodila ráda (mohla jsem se ulít ze školy). Bylo fajn si s někým popovídat, a dokonce se to i zlepšilo, ale... ne nadlouho.

Teď je to asi deset měsíců od posledního setkání. Zase jsem změnila školu (gymnázium), zase toho mám hodně, a zase se to vrací...

Mám strach. Nejen o předměty ,,rituálů". Taky o to, co bude dál. Zhoršuje se to, a jediný plus je, že si to uvědomuju. Problém je v tom, že s tím nedokážu nic udělat. Je to ve mně tak zakořeněné, že to nejde ven.

Strašně se bojím, co bude dál. Bojím se, že přijdu o lidi, kteří pro mě mnoho znamenají. Že mě opustí kamarádka, že...

Já nevím co a jak.

Jediné co vím je, že chci žít, ale to je všechno...



zprostředkovatel obrázku: bing

Spánek? neexistuje...

5. března 2017 v 15:45 | Mudroočka |  téma týdne
Před usnutím je doporučována hodinka klidu - pro zklidnění mysli. Zjistila jsem však, že to není možné. Proč? Asi jako většina LIDÍ (zvířata tento problém asi nemají) si neumím rozplánovat čas. No vážně.

Škola, potkan, zalít kytky, cvičit na špičkách, hrát na flétnu, uklidit pokoj, napsat článek...

Povinnosti dělat půl hodiny před spánkem. Proč nezačít dřív?

Je to jednoduché. Celý den se musíme nudit. Ono bez nudy by to totiž nebylo ono. Celý den se nenudit...

Jenže když si před spánkem nedám pauzu, neusnu. A když každý den vstávám v šest, spát 5 hodin mi vážně nestačí...

------------

U mě před usnutím: Ležím v posteli, myslím na hezký věci... A v tom: sakra. Nevyměnila jsem potkanovi písek. Za chvilku: zítra mám flétnu, neokopírovala jsem si noty... A tak tam do půl jedný kopíruju 30ti stránkovou sonátu...

A ptám se: proč já? Proč si zrovna já neumím rozplánovat čas?

Nalezený obrázek pro spánek

Už jsem toho zkoušela spoustu. Od rozvrhů - ve dvě vyčistit potkana, ve čtyři kopírovat noty... až po týden bez počítače... NIC, absolutně nic nezabralo...


zprostředkovatel obrázku: bing

Dvanáct žádostí o ruku - interpals

26. února 2017 v 21:46 | Mudroočka |  zápisky
Ahoj lidi,

ráda bych vám sdělila svou velice zajímavou (negativně) zkušenost. Asi ve čtvrtek jsem si na blogu krasna.nova.cz přečetla článek o Interpals. Řekla jsem si, proč to nezkusit. A tak jsem si ještě ten samý den založila účet.
Vypsala, že mám zájem o přátelství a napsala o sobě pár řádků. Co na tom, že jsem na něm ztratila spoustu času. Ono mi to i psychicky ublížilo.
Začali mi psát samí 40letí muži. Psali mi, že mi chtějí líbat nohy nebo si mě dokonce vzít (dostala jsem 12 nabídek k sňatku za 4 dny: od Izraelce, Ukrajince, Itala, Španěla, Francouze, Američana, RusKY, Francouze, Dána, Poláka, Němce, Čecha... a to nikoho nezajímalo, že je mi třináct!). Nereagovala jsem. Nicméně jsem si připadala jako kráva.
To nejhorší přišlo, až když mi napsal jeden ,,15letý" kluk. Prvně jsem nereagovala, pak jsem ale nějak začala konverzaci.
Z toho patnáctiletého kluka se vyklubal 30letý muslim, který po mě neustále chtěl fotky. Když jsem úplně přestala odepisovat, nějak (opravdu netuším jak - neznal moje telefonní číslo, jméno, ani bydliště) si mě našel na Whatsappu a... píše mi pořád. Sice jsem si Whatsapp odinstalovala, ale on si pamatuje moje telefonní číslo. A... věřte mi, takové zprávy dokáží zkazit celý den. Vlastně jsem dneska měla sto chutí ,,vykoupat" se v Svratce.

Tímto vás chci varovat. Kašlete na nějaký sociální sítě. Začnete si tam s lidma, který by vám normálně byly odporný. A... to vám za to nestojí.

Co je nejdůležitější orgán?

19. února 2017 v 20:03 | Mudroočka |  téma týdne
Když jsem byla malá, rodiče mi říkali, že nejdůležitější orgán je srdce. To ono bije a jakmile se zastaví, je konec.

O pár let později jsme v Prvouce brali, že nejdůležitější je mozek, protože on říká srdci, aby bilo.

Teď zastávám názor, že NEJdůležitější orgán neexistuje. Jasně, mozek všechno řídí, ale k tomu potřebuje být okysličen. Kyslík se k němu dostane krví, kterou k němu ,,dostrká" srdce. Kyslík máme díky plicím. Krev musí být čištěna - ledviny. K tomu všemu potřebujeme energii (jídlo) - trávicí soustava. Plíce dýchají díky tomu, že se hrudní koš ,,otevírá" a ,,zavírá", takže svaly.
Pokud chceme ,,normálně" fungovat, potřebujeme smysly, pohyb a tak dále...

A navíc, všechno má svůj důvod. Takže kdybychom v našem těle něco nepotřebovali, neměli bychom to. Viz ocas...Mrkající Ale to už je o něčem jiném...

PS: už jsem se od orgánů dostala až k ,,jiným" částem těla

Na závěr přidávám citát, který se k tomuto tématu sice vůbec nehodí, ale mně se prostě líbí...

Nalezený obrázek pro važ si toho, co máš, protože

Tajemná noc - I.

18. února 2017 v 19:15 | Mudroočka |  Tajemná noc
,,Á... už je zase ráno?" Julie s nelibostí vstává.

Nejradši by se zahrabala 10 metrů pod peřinu. Do školy k otravným spolužákům se jí vůbec nechtělo. Vlastně oni nebyli otravní. Jen jí příliš nerozuměli. Julie vlastně vůbec nevěděla, proč jí připadá, že jí nerozumí. Celý její život jí připadal nijaký. Neměl směr, cíl, nic. Ne, že by nebyla šťastná. To ona byla. Byla vděčná za to, jak se má, jaká je, a tak. Ona jen nevěděla na co se těšit, proč žít.
No nic, musí vstávat. Nudná škola, nudné odpoledne, nudný večer, spát. A zase dokolečka. Prosila, by už její život dostal nějaký směr. Měla ve všem zmatek. V pokoji, hlavě, těle i aktovce. Přestávala se orientovat v sobě i ve svém životě...


Sotva vstala, brácha na ni křičí: ,,Ségra, pomoz mi s tím!". V rukou drží neudělaný domácí úkol. Julie se k němu unaveně šourá.
Brácha na Julii zděšeně pohlédne: ,,Ty jsi nějaká jiná. Máš... jiné oči. Co je s tebou?" Julie zabrblá něco o podrážděných očích z čoček a dál se tím nezabývá. Divné jí to začne být až když jí to řekne i jeden ze spolužáků...

Pokračování příště:)
 

Seznam příběhů

12. února 2017 v 13:16 | Mudroočka |  příběhy
Tento seznam se chystám doplňovat (pokud se mi podaří něco napsat)


Tajemná noc - úvod

11. února 2017 v 12:22 | Mudroočka |  Tajemná noc
Čauky,

strašně se mi líbí blogy, kde bloggeři píší příběhy na pokračování. Nejsem žádný ,,superspisovatel" a pokusy o to, něco napsat vždy ztroskotaly. Tentokrát jsem se ale rozhodla to změnit (stejně mi to asi moc dlouho nevydrží) a zkusím jeden takový příběh napsat. Miluju různé fantasy, nadpřirozené a ,,ťuklé" příběhy. Takže je možné, že to bude směs všech takových možných knížek, příběhů a filmů.

No, ale k věci...

Příběh bude o Julii. Obyčejné dívce co si touží najít kamarády a... plácá se životem.
Jeden jediný den jí však ten život celý změní...



Mudroočka

Kam dál