Co je nejdůležitější orgán?

Včera v 20:03 | Mudroočka |  téma týdne
Když jsem byla malá, rodiče mi říkali, že nejdůležitější orgán je srdce. To ono bije a jakmile se zastaví, je konec.

O pár let později jsme v Prvouce brali, že nejdůležitější je mozek, protože on říká srdci, aby bilo.

Teď zastávám názor, že NEJdůležitější orgán neexistuje. Jasně, mozek všechno řídí, ale k tomu potřebuje být okysličen. Kyslík se k němu dostane krví, kterou k němu ,,dostrká" srdce. Kyslík máme díky plicím. Krev musí být čištěna - ledviny. K tomu všemu potřebujeme energii (jídlo) - trávicí soustava. Plíce dýchají díky tomu, že se hrudní koš ,,otevírá" a ,,zavírá", takže svaly.
Pokud chceme ,,normálně" fungovat, potřebujeme smysly, pohyb a tak dále...

A navíc, všechno má svůj důvod. Takže kdybychom v našem těle něco nepotřebovali, neměli bychom to. Viz ocas...Mrkající Ale to už je o něčem jiném...

PS: už jsem se od orgánů dostala až k ,,jiným" částem těla

Na závěr přidávám citát, který se k tomuto tématu sice vůbec nehodí, ale mně se prostě líbí...

Nalezený obrázek pro važ si toho, co máš, protože
 

Tajemná noc - I.

Sobota v 19:15 | Mudroočka |  Tajemná noc
,,Á... už je zase ráno?" Julie s nelibostí vstává.

Nejradši by se zahrabala 10 metrů pod peřinu. Do školy k otravným spolužákům se jí vůbec nechtělo. Vlastně oni nebyli otravní. Jen jí příliš nerozuměli. Julie vlastně vůbec nevěděla, proč jí připadá, že jí nerozumí. Celý její život jí připadal nijaký. Neměl směr, cíl, nic. Ne, že by nebyla šťastná. To ona byla. Byla vděčná za to, jak se má, jaká je, a tak. Ona jen nevěděla na co se těšit, proč žít.
No nic, musí vstávat. Nudná škola, nudné odpoledne, nudný večer, spát. A zase dokolečka. Prosila, by už její život dostal nějaký směr. Měla ve všem zmatek. V pokoji, hlavě, těle i aktovce. Přestávala se orientovat v sobě i ve svém životě...


Sotva vstala, brácha na ni křičí: ,,Ségra, pomoz mi s tím!". V rukou drží neudělaný domácí úkol. Julie se k němu unaveně šourá.
Brácha na Julii zděšeně pohlédne: ,,Ty jsi nějaká jiná. Máš... jiné oči. Co je s tebou?" Julie zabrblá něco o podrážděných očích z čoček a dál se tím nezabývá. Divné jí to začne být až když jí to řekne i jeden ze spolužáků...

Pokračování příště:)
 

Seznam příběhů

12. února 2017 v 13:16 | Mudroočka |  příběhy
Tento seznam se chystám doplňovat (pokud se mi podaří něco napsat)

 


Tajemná noc - úvod

11. února 2017 v 12:22 | Mudroočka |  Tajemná noc
Čauky,

strašně se mi líbí blogy, kde bloggeři píší příběhy na pokračování. Nejsem žádný ,,superspisovatel" a pokusy o to, něco napsat vždy ztroskotaly. Tentokrát jsem se ale rozhodla to změnit (stejně mi to asi moc dlouho nevydrží) a zkusím jeden takový příběh napsat. Miluju různé fantasy, nadpřirozené a ,,ťuklé" příběhy. Takže je možné, že to bude směs všech takových možných knížek, příběhů a filmů.

No, ale k věci...

Příběh bude o Julii. Obyčejné dívce co si touží najít kamarády a... plácá se životem.
Jeden jediný den jí však ten život celý změní...



Mudroočka

Správný kamarád?

7. února 2017 v 21:54 | Mudroočka |  zápisky
KONEC.

Toto jedno jediné slovo nás dělí od všeho a ničeho. Nejsem filozof, ani nějaký esoterik, ale občas mám otázky: ,,Co bude po smrti? Jaký je smysl života? Jak to všechno funguje?" Nevím.

Poslední dobou jsem strašně zmatená. Ve třídě je spousta skvělých lidí, ale já nevím, s kým se mám bavit. S jednou holkou je mi dobře, myslím, že ji zajímají moje názory a... prostě se mnou chce trávit čas. Bohužel to ale není ten typ člověka, kterému byste mohli říct nějaká tajemství. Alespoň tak mi to říká má intuice. A taky se - dle mého názoru - nedokáže pořádně uvolnit.

Nalezený obrázek pro kamarádi

Pak je tu druhá holka. Taky je strašně fajn. Jdou s ní dělat samé ,,kraviny", baví se s klukama a... takovou kamarádku jsem si vždy přála. Problém je v tom, že se se mnou nebaví až tolik, přesněji řečeno se mnou tráví čas, ale dívá se u toho do mobilu. Je to holka s těžkou minulostí. První člověk na světě, kterému jsem se mohla vypovídat ze svých problémů - od kterých se mi díky tomu ulevilo. Cítím k ní určitý ,,závazek" za to, že jsem se jí mohl svěřit.

Strašně ráda bych se bavila s oběma, vlastně s celou třídou. Ono to ale nejde, když je vás ve třídě třicet dva.

Asi tu píšu samé nesmysly, ale doufám, že se mi to napsáním sem celé vyjasní.

Strašně miluju uvolněný lidi, co dokážou blbnout. Zkrátka zůstanou navždy dětmi (viz film Hledání země Nezemě). Strašně moc bych chtěla být taková, uvolněná. S ničím si nedělat starosti, být v klidu... Ale jde to vůbec? Snad jo, možná stačí ,,jen" NEDĚLAT SI S TÍM STAROSTI.

Každopádně děkuji za přečtení, a zajímaly by mě vaše názory na mou situaci:-)


PS: mrzí mě, že už tolik nepíšu, ale mám teď strašně málo času:-(.

Mějte se skvěle

Mudroočka



zprostředkovatel obrázku: bing

Jak se radovat?

26. ledna 2017 v 17:05 | Mudroočka |  zápisky
Znáte ten pitomej pocit, kdy už nechcete vůbec nic slyšet, vidět, je vám ze všeho nanic, ale nevíte proč a jak to změnit?

Já taky, ale už na to mám pár vychytávek.

1. Když jsi unaven a dostaneš tuto POTENTOVANOU náladu, NIC nedělej. Zalez někam a nevylízej.
Pokud je to ovšem nevyhnutelné, řiď se dle následujících rad:-).

2. mysli na to, že v tom nejsi sám a každý den jednou skončí

3. Mysli pozitivně, snaž se na nic nemyslet, hodně se bavit s lidmi a uvidíš, že to bude fajn Smějící se

4. najdi si něco, na co se budeš těšit

Například já, kterýsi den jsem tu psala jak je mi hrozně, dneska se mi nechtělo nikam. Ale do školy jsem musela. Řekla jsem si a UVĚŘILA tomu, že to může být fajn a:

1. Hned první hodinu ve francouzštině mi paní profesorka pochválila úkol - slohovku - , řekla ,,Ankruajábl"

2. V matice mi, když jsem po vyvolání nevěděla výsledek, kamarádka podstrčila papírek s výsledkem. Taky si ke mně sedl jeden skvělej kluk

3. V češtině se na mě paní profesorka usmála a dostali jsme super zadání na slohovku

4. Ájnu jsem nějak přežila, sedla jsem s jednou dost ukecanou holkou - dovedete si představit tu hodinu, že?

5. v tělocviku jsme dělali stojky - náhodou fakt dobrýýý!
6. Ve výchově ke zdraví mě jeden skvělej kluk chtěl do skupiny na samostatnou práci, měla jsem docela dobré nápadyNevinný.

Tákže... POZITIVNÍ MYŠLENÍ! :-)

Nikdy se ničeho nedotkneš

25. ledna 2017 v 15:14 | Mudroočka |  zápisky
Dneska jsem slyšela zajímavou teorii. Nikdy se ničeho nedotkneme.Překvapený
Všichni jsme stvořeni z atomů. Všechno je tu tvořeno atomy. Tyto atomy se navzájem odpuzují, takže se opravdu nikdy nemůžeme ničeho dotknout.
Nalezený obrázek pro chození

To, co cítíme při ,,doteku", je to, jak na sebe atomy navzájem tlačí... Je to strašně zvláštní a ÚŽASNÉ.

Vlastně mi to vůbec nejde pochopit. Jak se můžeme něčeho nedotýkat? Vždyť když se sami sebe dotkneme, tak se cítíme. No, ale asi to tak bude...

Když se nad tím zamyslím, tak vlastně všichni levitujeme, protože se nedotýkáme země ani ničeho. No, je to zajímavé, ale někdy je lepší nemyslet na to, že vlastně nikdy nikoho neobejmu, vlastně jenom stlačímSmějící se.


zprostředkovatel obrázku: bing

Nikdy nic nebude jako dřív

24. ledna 2017 v 18:48 | Mudroočka |  téma týdne
Sedím u počítače a dumám, možná ani to ne. Je mi nějak divně. Psychicky. Najednou mě nic nebaví, nechápu proč.

Ještě nedávno jsem byla strašně šťastná a najednou je mi doslova nijak.

Všechno to na mědolehlo. To, jak jsem před třemi lety natruc sekla s milovaným baletem, jak jsem se před rokem pohádala s nejlepší kamarádkou. Jak jsem tenkrát nechtěla žít... Nemůžu vrátit čas, i když bych strašně moc chtěla.

Strašně mě tíží minulost a všechny mé životní zkušenosti, které mě dělají mnou.

Chci brečet, ale nejde mi to. Nevím, kde je chyba. Proč to na mě dolehlo teď? Proč zrovna teď? Teď, když jsem konečně byla šťastná se mám vrátit zpátky? Tam, kde jsem byla před dvěma roky? Na tom místě, kde jsem chtěla vše skončit?

Zrovna tohle místo mě posunulo. Tady jsem se rozhodla změnit svůj život, užívat si... Tak proč?

Můžu být šťastná a já vím, že mám za co taková být, ale nejde to. Teď to prostě nejde...


Samota, bouře, moře (co pro mě tato slova vlastně znamenají?) - článek do soutěže k Nemessis

8. ledna 2017 v 20:57 | Mudroočka |  soutěže
Docela dlouho jsem přemýšlela, co na toto téma napsat, ale pak mě to ,,trklo". Vždyť tohle přece znám!
Připomíná mi to můj (snad už jen) dřívější duševní stav.
Dobře, moc dobře znám ten pocit, kdy je člověk sám. Tak strašně sám, že se nemá komu svěřit, s kým
poradit, koho poslechnout...
V hlavě se mi motalo tisíc myšlenek, které jsem nevěděla, kam zařadit. Milion otázek, na které jsem
nevěděla odpověď. Bojovala jsem sama se sebou, abych se dokázala alespoň pousmát. Nechtěla jsem se
vzdát, nechtěla jsem prohrát, ale už jsem nemohla.
Moc dobře si pamatuji, jak jsem celé noci brečívala, a nikdo si toho nevšímal... Nikdo neslyšel mé tiché
volání o pomoc. Moji tichou prosbu. Byla jsem sama...
Odehrávala se ve mně taková tichá bouřka. Opravdu, od té doby, co jsem takhle brečela naposledy, žádná
nebyla, což je divné.
Neříkám, že bych kvůli tomu znova chtěla brečet, ale je fakt, že u bouřky ze mě šly všecky psychické
problémy dobře ven.
Také si moc dobře pamatuji na tu chvíli, co změnila můj život.
Byla jsem na bazéně. Mívala jsem to tam ráda, ale ne, že bych to nějak extra milovala. Vždy jsem byla radši
na hladině. To, že bych se měla potopit mě děsilo.
Až jednou, jsem si řekla, že to zkusím. CHCI to zkusit. A tak jsem se potopila. Ten pocit, co jsem cítila byl
nepopsatelný. Snad poprvé po hodně dlouhé době jsem se na chvíli uvolnila, a začala si uvědomovat, že
nejlepší je žít TEĎ a TADY. NESTARAT se o to, co přijde, co bude...
Od té doby jsem vodu milovala. Těšila a těším se na každou chvíli, kdy můžu být pod hladinou. Začala jsem
si přát vidět moře, koupat se v něm, cítit ho. Strašně jsem si to přála. A myslím, že když si něco člověk
opravdu hodně přeje, splní se mu to:).

Mudroočka
blog-slecny.blog.cz

Kam dál