Leden 2017

Jak se radovat?

26. ledna 2017 v 17:05 | Mudroočka |  zápisky
Znáte ten pitomej pocit, kdy už nechcete vůbec nic slyšet, vidět, je vám ze všeho nanic, ale nevíte proč a jak to změnit?

Já taky, ale už na to mám pár vychytávek.

1. Když jsi unaven a dostaneš tuto POTENTOVANOU náladu, NIC nedělej. Zalez někam a nevylízej.
Pokud je to ovšem nevyhnutelné, řiď se dle následujících rad:-).

2. mysli na to, že v tom nejsi sám a každý den jednou skončí

3. Mysli pozitivně, snaž se na nic nemyslet, hodně se bavit s lidmi a uvidíš, že to bude fajn Smějící se

4. najdi si něco, na co se budeš těšit

Například já, kterýsi den jsem tu psala jak je mi hrozně, dneska se mi nechtělo nikam. Ale do školy jsem musela. Řekla jsem si a UVĚŘILA tomu, že to může být fajn a:

1. Hned první hodinu ve francouzštině mi paní profesorka pochválila úkol - slohovku - , řekla ,,Ankruajábl"

2. V matice mi, když jsem po vyvolání nevěděla výsledek, kamarádka podstrčila papírek s výsledkem. Taky si ke mně sedl jeden skvělej kluk

3. V češtině se na mě paní profesorka usmála a dostali jsme super zadání na slohovku

4. Ájnu jsem nějak přežila, sedla jsem s jednou dost ukecanou holkou - dovedete si představit tu hodinu, že?

5. v tělocviku jsme dělali stojky - náhodou fakt dobrýýý!
6. Ve výchově ke zdraví mě jeden skvělej kluk chtěl do skupiny na samostatnou práci, měla jsem docela dobré nápadyNevinný.

Tákže... POZITIVNÍ MYŠLENÍ! :-)

Nikdy se ničeho nedotkneš

25. ledna 2017 v 15:14 | Mudroočka |  zápisky
Dneska jsem slyšela zajímavou teorii. Nikdy se ničeho nedotkneme.Překvapený
Všichni jsme stvořeni z atomů. Všechno je tu tvořeno atomy. Tyto atomy se navzájem odpuzují, takže se opravdu nikdy nemůžeme ničeho dotknout.
Nalezený obrázek pro chození

To, co cítíme při ,,doteku", je to, jak na sebe atomy navzájem tlačí... Je to strašně zvláštní a ÚŽASNÉ.

Vlastně mi to vůbec nejde pochopit. Jak se můžeme něčeho nedotýkat? Vždyť když se sami sebe dotkneme, tak se cítíme. No, ale asi to tak bude...

Když se nad tím zamyslím, tak vlastně všichni levitujeme, protože se nedotýkáme země ani ničeho. No, je to zajímavé, ale někdy je lepší nemyslet na to, že vlastně nikdy nikoho neobejmu, vlastně jenom stlačímSmějící se.


zprostředkovatel obrázku: bing

Nikdy nic nebude jako dřív

24. ledna 2017 v 18:48 | Mudroočka |  téma týdne
Sedím u počítače a dumám, možná ani to ne. Je mi nějak divně. Psychicky. Najednou mě nic nebaví, nechápu proč.

Ještě nedávno jsem byla strašně šťastná a najednou je mi doslova nijak.

Všechno to na mědolehlo. To, jak jsem před třemi lety natruc sekla s milovaným baletem, jak jsem se před rokem pohádala s nejlepší kamarádkou. Jak jsem tenkrát nechtěla žít... Nemůžu vrátit čas, i když bych strašně moc chtěla.

Strašně mě tíží minulost a všechny mé životní zkušenosti, které mě dělají mnou.

Chci brečet, ale nejde mi to. Nevím, kde je chyba. Proč to na mě dolehlo teď? Proč zrovna teď? Teď, když jsem konečně byla šťastná se mám vrátit zpátky? Tam, kde jsem byla před dvěma roky? Na tom místě, kde jsem chtěla vše skončit?

Zrovna tohle místo mě posunulo. Tady jsem se rozhodla změnit svůj život, užívat si... Tak proč?

Můžu být šťastná a já vím, že mám za co taková být, ale nejde to. Teď to prostě nejde...


Samota, bouře, moře (co pro mě tato slova vlastně znamenají?) - článek do soutěže k Nemessis

8. ledna 2017 v 20:57 | Mudroočka |  soutěže
Docela dlouho jsem přemýšlela, co na toto téma napsat, ale pak mě to ,,trklo". Vždyť tohle přece znám!
Připomíná mi to můj (snad už jen) dřívější duševní stav.
Dobře, moc dobře znám ten pocit, kdy je člověk sám. Tak strašně sám, že se nemá komu svěřit, s kým
poradit, koho poslechnout...
V hlavě se mi motalo tisíc myšlenek, které jsem nevěděla, kam zařadit. Milion otázek, na které jsem
nevěděla odpověď. Bojovala jsem sama se sebou, abych se dokázala alespoň pousmát. Nechtěla jsem se
vzdát, nechtěla jsem prohrát, ale už jsem nemohla.
Moc dobře si pamatuji, jak jsem celé noci brečívala, a nikdo si toho nevšímal... Nikdo neslyšel mé tiché
volání o pomoc. Moji tichou prosbu. Byla jsem sama...
Odehrávala se ve mně taková tichá bouřka. Opravdu, od té doby, co jsem takhle brečela naposledy, žádná
nebyla, což je divné.
Neříkám, že bych kvůli tomu znova chtěla brečet, ale je fakt, že u bouřky ze mě šly všecky psychické
problémy dobře ven.
Také si moc dobře pamatuji na tu chvíli, co změnila můj život.
Byla jsem na bazéně. Mívala jsem to tam ráda, ale ne, že bych to nějak extra milovala. Vždy jsem byla radši
na hladině. To, že bych se měla potopit mě děsilo.
Až jednou, jsem si řekla, že to zkusím. CHCI to zkusit. A tak jsem se potopila. Ten pocit, co jsem cítila byl
nepopsatelný. Snad poprvé po hodně dlouhé době jsem se na chvíli uvolnila, a začala si uvědomovat, že
nejlepší je žít TEĎ a TADY. NESTARAT se o to, co přijde, co bude...
Od té doby jsem vodu milovala. Těšila a těším se na každou chvíli, kdy můžu být pod hladinou. Začala jsem
si přát vidět moře, koupat se v něm, cítit ho. Strašně jsem si to přála. A myslím, že když si něco člověk
opravdu hodně přeje, splní se mu to:).

Mudroočka
blog-slecny.blog.cz

Co člověk, to příběh

8. ledna 2017 v 20:48 | Mudroočka |  zápisky
Svět práce. Strašná nuda.

Minulý čtvrtek nám učitelka cosi povídala. Vlastně vůbec nevím co, protože jsem ji absolutně nevnímala. Přemýšlela jsem nad tím, kolik toho o ní já nevím, a kolik toho ona neví o mně.

Přemýšlela jsem, jestli je to dobře, nebo ne. Ale myslím, že je to zařízeno celkem dobře. No považte. Představte si, že byste o nějakém člověku věděli vše, a on naopak vše o vás. No to by byla hrůza...

Taky jsem přemýšlela nad tím, jak se k některým lidem chováme. Kolikrát jsme k nim hrozně skeptičtí, ale oni si třeba prožili něco těžkého. Je možné, že kdybychom toho o sobě navzájem věděli víc, mohli bychom jeden druhého inspirovat... No, kdoví.

Ještěže o tom nemusím rozhodovat já:-). Vždyť to je vlastně paráda:-D. Mít takový bezstarostný život. Ha.

No, já už radši mlčím.

Dobrou noc!

Vzpomínky

6. ledna 2017 v 15:16 | Mudroočka |  zápisky

,,Události odplynou, vzpomínky zůstanou"


Určitě znáte ten pocit, kdy strašně chcete něco napsat, ale nic vás nenapadá. Takové stavy řeším tak, že si řeknu, že napíšu článek na první věc, co mě napadne. Takže vzpomínky.
Ty má snad každý. Je pozoruhodné, že třeba někdo vypráví příběh, a vás hned napadne, že něco podobného se vám už stalo, že to vlastně znáte.


Když se zaměřím na ty svoje:
Pamatuji si na svoje dětství. Byla jsem strašně zvídavé dítě, všude jsem vlezla, takže o modřiny nebyla nouze:-). Když jsem povyrostla a narodil se mi brácha, hrála jsem si s ním jako s panenkou (chudák:D). Pořád jsem ho brala z postýlky, běhala s ním, ,,učila ho chodit" (- dvouměsíční dítě :-)). No, teď mi to náležitě vrací samým otravováním.

Asi nejvíc vzpomínek mám z období jedenácti až třinácti let (třináct je mi teď). Tam se toho událo strašně moc.

Začala jsem hrát na příčnou flétnu, vystřídala čtyři školy (- to je určitě pozoruhodné :-P), poprvé chtěla všechny zabít... (prosím, berte s rezervou:-D) A začala jsem si uvědomovat důležité věci.

Ani nevím jak, ale spustil se u mě takový nějaký systém, díky němuž jsem si ,,převáděla chyby na ponaučení". Asi to zní divně, ale začala jsem si uvědomovat, proč je všechno tak, jak je. A začala měnit svůj život. Rozhodla jsem se, že: budu sama sebou, budu žít TEĎ a TADY, budu myslet optimisticky, nebudu se bát (tím je myšleno nebát se toho, jak věci dopadnou - mám vyzkoušeno, že to funguje) a budu věřit, že se mi vyplní všechna má přání (další vyzkoušený recept - když si svá přání uvědomíte, opravdu si je přejete a uvěříte, že se vám splní, opravdu se splní).
Když se zamyslím nad posledními dny, nevím co mě napadne jako první. Je tam tolik věcí...
Každý den se stalo něco zajímavého a život mě začal bavit. A toho si moc vážím a přeji si, aby to tak bylo i dál:-).

Mudroočka
blog-slecny.blog.cz

Vděčný úsměv

4. ledna 2017 v 20:05 | Mudroočka |  zápisky
Tak, kde začít?

No, vzpomněla jsem si na jeden příběh:

Jednou jeden pán navštívil Indii. Prý tam byla strašná spousta žebráků a tak se se svými kamarády dohodl, že každý den jednomu pomůžou.

Slyšíš ten zvuk...?

3. ledna 2017 v 19:44 | Mudroočka |  téma týdne
Jedno z mých malých já na mě volá: ,,Haló, poslouchej mě!" Já ho však nevnímám. Neslyším, že něco chce, nebo možná nechci. Kdo ví?

Jdu dál. Potemnělou ulicí, trochu vlhkou a zapáchající. Já to však nevnímám.



Přemýšlím o škole. Co že jsme tam dnes dělali?

Nemůžu se dobrat odpovědi. Pořád mě něco ruší. Jsem čím dál nervóznější. Čím dál hlasitěji na mě něco, možná někdo, volá.

Neposlouchám, chci přemýšlet. Nejde to. Pomalu se blížím k silnici. Jede velký náklaďák. Já ho ale nevidím. Vidím jen své myšlenky. ,,Vkročuji" do silnice...

Vtom se zastavím. Slyším zvuk. Něco ve mně volá: ,,Zastav! No tak, stůj! Stůj!"

Rozhlédnu se. Vidím náklaďák a pochopím. To NĚCO ve mně mi zachránilo život.



Zprostředkovatel obrázku: google.cz

Každý může být inspirací

2. ledna 2017 v 16:33 | Mudroočka |  zápisky
Ve škole jsme nedávno měli přednášku na téma Drogy a návykové látky. Na první dojem velice nezajímavé. Tato přednáška ale nebyla jako ostatní. Neříkala jen to, že je to nebezpečné fyzicky, že je to návykové atd. Upozorňovala na psychické následky.
Přišel nám přednášet pán, který drogy sám bral.

To teď ale není důležité...


inspirace

Z přednášky mi v hlavě utkvěla jedna věc. Ten pán se mě zeptal: ,,Souhlasíš s tím, že každý člověk může být inspirací pro druhé? Víš, že můžeš někoho inspirovat?" Já nevěděla, co mám odpovědět, a tak pán dodal: ,,Tak já ti to teď říkám. Můžeš být inspirací pro druhé. Vy všichni jí můžete být."

A já myslím, že s tím souhlasím. Na světě je spousta lidí, kteří něco dokázali, něčím těžkým si prošli, dokázali se změnit.
Myslím, že takoví lidé tou inspirací opravdu JSOU.

zprostředkovatel obrázku: bing

Novoroční sen

1. ledna 2017 v 12:37 | Mudroočka |  zápisky
Včera před spaním jsem někde četla, že novoroční sny se plní. V mém případě by to asi nebyla až taková stranda.

Ve spánku jsem se ocitla na horách. Ještě s jednou spolužačkou, říkejme jí třeba Radka. No, tak nějak jsme se ocitly na nějaké nezáživné přednášce, teda pro mě nezáživné. Ona se výborně bavila.
Pak jsem se nějakým nedopatřením ocitla na Mount Everest a chystala se ji sjet. Vtom mě ale zarazil nějaký dědek (náznakem byl podobný tomu na obrázku). Oči měl převázané mašlí, na hlavě měl naražený takový ten typický dědečkovský čepko-klobouk. V ruce měl hůl a šíleně se hrbil.
A z pusy mu čouhaly hlodáky. Já se otřepala, v tom on začal: ,,Kdybych chtěl, můžu se na tebe podívat a říct nějaké slovo, a tobě by to utrhlo hlavu a stříkala by z tebe krev." To už jsem se opravdu bála. On ale ještě neskončil: ,,Ale protože jsem hodný, dám ti milost." Já jen vyděšeně poděkovala a svištěla si to dolů. (Ani nevím, jestli jsem si nenatloukla.)

Asi za půl roku jsem šla na bazén, a v tom tam opět stojí ten dědek, výhružně se na mě podívá a pak zmizí.

No a pak jsem šla se školou na školní výlet a zas tam byl on. Tentokrát nás neušetřil. Skákali jsme do hluboké vody, abychom mu uplavali, šahali jsme do zásuvek na břehu. Mysleli jsme, že se zachráníme. On nám ale dopřál silvestrovský krvavý ohňostroj.

-----

Ve škole jsme si jen tak mimochodem říkali, že sny jsou skládány z vedlejších zážitků dne. Tedy je to něco, čeho jsme si všimli, ale v tu chvíli jsme se tím nezaobírali.

Takže si dovolím malý rozbor mého snu:
Proč hrozný sen? Protože jsem četla, že se má naplnit / mi někdo chtěl udělat radost a inspirovat mě k napsání článku:-D
Proč hory? Spousta lidí jezdí na hory
Proč spolužačka? Přála jsem jí Šťastný Nový rok
Přednáška? Mamka nějakou (pro mě) nezáživnou poslouchala na počítači a bavila se u ní
Dědek? Večer jsem se podívala na konec Mrazíka
Proč zakryté oči? Vy v tom nevidíte Bystrozrakýho?
Hlodáky? Večer potkan cvakal zubama
Bazén? No, večer jsem si říkala, že už jsem tam docela dlouho nebyla
Krev? Včera mi tekla krev z nosu
Krvavý ohňostroj? Tak myslím, že tohle je úplně jasné

---------

Tak co vaše sny?



zprostředkovatel obrázku: bing