Samota, bouře, moře (co pro mě tato slova vlastně znamenají?) - článek do soutěže k Nemessis

8. ledna 2017 v 20:57 | Mudroočka |  soutěže
Docela dlouho jsem přemýšlela, co na toto téma napsat, ale pak mě to ,,trklo". Vždyť tohle přece znám!
Připomíná mi to můj (snad už jen) dřívější duševní stav.
Dobře, moc dobře znám ten pocit, kdy je člověk sám. Tak strašně sám, že se nemá komu svěřit, s kým
poradit, koho poslechnout...
V hlavě se mi motalo tisíc myšlenek, které jsem nevěděla, kam zařadit. Milion otázek, na které jsem
nevěděla odpověď. Bojovala jsem sama se sebou, abych se dokázala alespoň pousmát. Nechtěla jsem se
vzdát, nechtěla jsem prohrát, ale už jsem nemohla.
Moc dobře si pamatuji, jak jsem celé noci brečívala, a nikdo si toho nevšímal... Nikdo neslyšel mé tiché
volání o pomoc. Moji tichou prosbu. Byla jsem sama...
Odehrávala se ve mně taková tichá bouřka. Opravdu, od té doby, co jsem takhle brečela naposledy, žádná
nebyla, což je divné.
Neříkám, že bych kvůli tomu znova chtěla brečet, ale je fakt, že u bouřky ze mě šly všecky psychické
problémy dobře ven.
Také si moc dobře pamatuji na tu chvíli, co změnila můj život.
Byla jsem na bazéně. Mívala jsem to tam ráda, ale ne, že bych to nějak extra milovala. Vždy jsem byla radši
na hladině. To, že bych se měla potopit mě děsilo.
Až jednou, jsem si řekla, že to zkusím. CHCI to zkusit. A tak jsem se potopila. Ten pocit, co jsem cítila byl
nepopsatelný. Snad poprvé po hodně dlouhé době jsem se na chvíli uvolnila, a začala si uvědomovat, že
nejlepší je žít TEĎ a TADY. NESTARAT se o to, co přijde, co bude...
Od té doby jsem vodu milovala. Těšila a těším se na každou chvíli, kdy můžu být pod hladinou. Začala jsem
si přát vidět moře, koupat se v něm, cítit ho. Strašně jsem si to přála. A myslím, že když si něco člověk
opravdu hodně přeje, splní se mu to:).

Mudroočka
blog-slecny.blog.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 10. ledna 2017 v 6:19 | Reagovat

zajímavé

2 Anett Anett | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 15:15 | Reagovat

Taky jsem bývala plačící holčina, ale tomu je dnes konec. On čas a zkušenosti člověka dokáží natolik změnit, že pak šíleně září štěstím a překypuje radostí, samozřejmě jsou i chmurné dny, ale proč nevyblýsknout ty lepší! :-) Budu držet palce, ať se ti tvůj sen splní a zároveň tě naplní. ;-)

3 Mudroočka Mudroočka | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 16:00 | Reagovat

[2]: jj, to máš pravdu:-)

Moc Ti děkuju.

4 mala-lady mala-lady | 10. ledna 2017 v 22:48 | Reagovat

zaujímavý článok...mávala som to podobné..tiež som ticho plakala do vankúša..a pred nikým som neukázala svoju bolesť...až raz som to neudržala a rozplakala sa tak, že som to nevedela zastaviť..potom som zistila, že som to potrebovala zo seba dostať a uvedomila som si, že jediné čo ma dokáže naozaj naplniť sú moje sny a ciele. Našla som v sebe sny, o ktorých som si myslela, že sú stratené.
Pevne verím, že aj tebe sa splnia  všetky sny :D

5 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 11. ledna 2017 v 16:47 | Reagovat
6 Mudroočka Mudroočka | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 16:15 | Reagovat

[4]: jj, někdy je dobré se jen tak vybrečet:-).
Jsem ráda, že je Ti líp. Děkuji:-D

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 16. ledna 2017 v 21:50 | Reagovat

Ona ta samota je vlastně strašně osvobozující.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama